ČAS12:00 - 13:00
13:30 - 15:00 15:30 - 17:00 17:30 - 19:00 |
AULAÚvod | Přivítání | Zdravice
1. programový blok Mgr. Ivana Krabcová 2. programový blok MUDr. Pavel Turčan, Ph.D. 3. programový blok MUDr. Michaela Ročňová |
MÍSTNOST/
1. programový blok Mgr. Martin Leták, Mgr. Lenka Polívková MBA 2. programový blok PhDr. Petr Kačena 3. programový blok Mgr. Aleš Neusar, Ph.D. |
ČAS09:00 - 10:30
11:00 - 12:30 12:30-13:30 13:30 - 15:00 15:30-17:00 17:30 - 19:00 20:00 - 23:59 |
AULA4. programový blok
Mgr. P. Doležal, MUDr. Š. Poupětová, PhDr. P. Nebesová, Mgr. J. Kozoňová, PhDr. Kolařík, PhD. 5. programový blok PhDr. Blanka Pöslová Oběd Valná hromada AMRP 6. programový blok Mgr. Michal Klapal 7. programový blok MUDr. Barbora Branna Raut | Živá hudba |
MÍSTNOST4. programový blok
PhDr. Helena Franke, PhD. 5. programový blok Mgr. Eliška Rothová Oběd / 6. programový blok Mgr. Milan Stiburek 7. programový blok PhDr. Jan Vančura PhD. / |
ČAS09:00 - 10:30
11:00 - 12:30 12:30 - 13:00 |
|
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
MUDr. Barbora Branna Jsem dětská lékařka, která léčí děti ve své dětské ambulanci v Ostravě. Dělám to už dlouho, pomalu začínám léčit děti mých dětí …Propojuji pediatrii s psychosomatickou terapií. Zároveň pracuji ve své druhé ambulanci, psychosomatické, kde se věnuji rodinné terapii dětí a dospělým klientům s psychosomatickou problematikou. Protože ráda „zapalují světýlka“, učím jednou ročně studenty v nepovinném předmětu Psychosomatika v pediatrii na 2LF, 3LF a LF v Olomouci. Taky lékaře v předatestační přípravě na IPVZ, píšu články, laické i odborné a vystupuji s přednáškami propagujíc psychosomatickou medicínu široké veřejnosti. Jsem členkou výboru PSS, kde se společně s ostatními kolegy snažíme prosadit psychosomatický přístup léčby v medicíně. Baví mne propojovat rozdílné světy medicíny, psychoterapie a výuky. Ve své dětské i psychosomatické ambulanci bývám často svědkem situace, kdy přichází rodiče s dítětem ve věku kolem pěti let a ten, kdo tam velí, je dítě. Ať už je to vyšetření nebo rodinná terapie, právě ten malý prcek rozhoduje o tom, co a jak se bude dít nebo nedít, rodič za ním bezmocně „vlaje“. Ten, kdo je tam „mocný“ je dítě. Často právě ne-mocné. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
PhDr. Helena Franke, PhD. Vystudovala psychologii na PedF UK V Praze. Mimo jiné absolvovala komplexní čtyřletý výcvik v Rodinné terapii v Institutu rodinné terapie a psychosomatické medicíny v Liberci. Je certifikovanou rodinnou terapeutkou Společnosti rodinných a systemických terapeutů. V současnosti pracuje v soukromé praxi www.terapieletna.cz, kde se věnuje psychologickému poradenství a rodinné terapii. V posledních letech se zabývá poskytováním supervize. Cílem semináře bude sdílení toho, co rodiny do společné terapie přivádí, co přinášejí a k čemu se chtějí dopracovat. Dost možná to bude z počátku o nesouladu. Nesouladu mezi tělem a genderem, nesouladu mezi fantaziemi a realitou, nesouladu mezi mámou a tátou, dětmi a rodiči, mužem a ženou. Možná i o nesouladu odborníků. Bude to možná o velké nejistotě, pochybách, hledání důvodů i nových cest. Bude to o potřebě jistoty, svobody a respektu. A bude to o nás, rodinných terapeutech, kteří to vše zrcadlíme, pomáháme hledat zdroje a nové cesty pro každou rodinu zvlášť. Uvidíme, jestli nám ve sdílení pomohou kazuistiky z naší praxe, zážitkové metody nebo třeba sedmioký model supervize. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
Mgr.Petr Doležal Ph.D, MUDr. Šárka Poupětová, PhDr.Petra Nebesová, Mgr. Jiřina Kozoňová, PhDr. Kolařík Ph.D. Na workshopu bude představen kompetenční model sestavený Stavovskou radou Asociace manželských a rodinných poradců. Kompetenční model má za cíl zefektivnit vzdělávání a rozvoj manželských a rodinných poradkyň a poradců. Na modelovém příkladu ukážeme, jak lze kompetenční model využít pro řízení vlastního vzdělávání. Rámcem pro uvažování nad využitím kompetenčního modelu a pro praktickou část workshopu nám bude tzv. záměrná praxe (deliberate practice), které představuje jednu z nejaktuálnějších inovací na poli rozvoje pracovníků v pomáhajících profesích. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
PhDr. Kateřina A. Houdková Psycholog a rodinný terapeut. Vystudovala psychologii na univerzitě Palackého v Olomouci. Terapeutické dovednosti si osvojila ve výcviku v Systemické transformační terapii podle V. Satirové. Praxi získala v ambulanci klinické psychologie, gynekologicko-porodnickém oddělení krajské nemocnice a v poradenství v neziskovém sektoru. Aktuálně působí v Ústí nad Labem v centru psychosomatické péče Péxis a centru pro psychoterapii a výživu Anocen. „Věřím, že každý člověk má nezničitelnou vnitřní hodnotu, která dává životu smysl a sílu. Někdy je nutné jí pomoci ven na světlo. Terapeutický vztah je posvátným prostorem, kde se tato hodnota opečovává. Svoboda, vřelost a autenticita (pravdivost) jsou základními pilíři mé terapeutické práce.“ Motto: „Zajeď na hlubinu!“ Opřít vlastní život o nějaký pevný bod potřebuje každý z nás. Pokud je terapeutický proces hluboký, dokáže se těchto témat dotknout. Může to mít velmi léčivý efekt. Ale jen v tom případě, když zůstane zachováno oboustranné bezpečí. Workshop by měl být společnou diskuzí o etice, hranicích, kontextech a respektu v zacházení s tématem spirituality v terapeutickém procesu. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
PaeDr. Michael Chytrý Rodinný, párový a skupinový terapeut, absolvent psychoterapeutického výcviku v dynamické a hlubinně orientované psychoterapii, výcviku v systemické rodinné a párové psychoterapii, v psychoanalytické rodinné a párové psychoterapii. Člen Evropské asociace pro psychoterapii, Evropské asociace pro supervizi a koučing. Předseda Institutu pro vzdělávání v psychoterapii SUR. V posledních letech je mi nejbližší rodinná a párová terapie, kde je pro mne fascinující výjimečnost a síla příběhů a odvaha klientů tyto své příběhy nejen sdílet, ale i poctivě ovlivňovat. S postupem věku se více věnuji poslednímu období života, a jak v terapii, tak i v supervizi intenzivně spolupracuji na poli paliativy. Ženatý, 4 děti a 3 vnoučata. Nejintenzivnějším odpočinkem je cestování na motorce, sledování detektivek a k tomu je bezpodmínečný dobrý doutník a výtečný koňak. Projdeme společně s jednou rodinou téměř 18 let spolupráce na poli rodinné, chvílemi párové a místy i individuální spolupráce. Dovíme se, co všechno rodiče zažívali a prožívali a zastavíme se u otázek směřujících k terapeutovi a zkusíme tyto dvě roviny prohlížet, propojovat a chápat. U terapeuta se můžeme třeba ptát: - Jak se měnily jeho role - Jak se měnilo jeho místo v systému - Co probíhalo, pokud šlo o koalice a aliance - Jak to vypadalo s jeho neutralitou - Co po celou dobu vnímal jako stabilní - Co se neustále měnilo - Jak se do terapie promítala minulost původních rodin - O co se rodina opírala a na co se spoléhala - O co se opírali rodiče a na co se spoléhal každý z nich apod. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
PhDr. Petr Kačena Pracuje jako psychoterapeut a párový terapeut v soukromé praxi. Předtím působil ve státní manželské a rodinné poradně v Praze. Je zakladatelem Školy psychologie, s. r. o., kde psychologii také učí. Má výcvik v SFBT, somatickém koučování a EFT-C (in progress). Workshop slouží jako prostor ke sdílení praxe v zadávání „domácích úkolů“ a závěrečných intervencí. Jaké úkoly (pokud vůbec) partnerům na konci sezení zadáváte? Proč? Co si od nich slibujete? Co jim říkáte na konci sezení, aby v mezidobí ne/dělali? Směřujete někam jejich pozornost? Na začátku workshopu bude krátce představen výzkum v oblasti intervencí, které partnerská dvojice může využívat za účelem zvýšení párové spokojenosti. Následně bude v menších skupinách prostor sdílet praxi v tématu workshopu. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
Mgr. Michal Klapal Etoped a psychoterapeut, aktuálně působí v Manželské a rodinné poradně v Hradci Králové a Institutu behaviorálních studií, externě vyučuje na Pedagogické fakultě UHK. Bezmála dvacet let působí ve školství a sociálních službách. Svým odborným zaměřením se pohybuje na pomezí psychologie, pedagogiky a etiky. Příspěvek volně navazuje na téma „Svoboda ve vztazích“ přednesené na konferenci AMRP v roce 2020. Být ve vztahu svobodný znamená mít na vybranou. Vybrat si pak předpokládá možnost prosadit svoji vůli. V poli mocenského paradigmatu obsahuje vztahová dynamika širokou škálu behaviorálních vzorců a symptomatického chování od funkčních podob po ty patologické. Příspěvek je filozoficko-psychologickou reflexí fenoménu moci ve vztazích v praxi párového poradce a terapeuta. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
Mgr. Ivana Krabcová Pracuji jako psycholožka v Pedagogicko- psychologické poradně a Speciálně pedagogickém centru Královéhradeckého kraje na pracovišti Jičín již přes 20 let. Krátce jsem pracovala i v Rodinné poradně v Liberci. Absolvovala jsem Výcvik rodinné terapie v Liberci v letech 2004-2008. Hlavní náplní mé práce jsou výukové obtíže dětí a s tím související výrazná intenzivní spolupráce s učiteli. Pracuji s rodiči, kteří se obracejí na poradnu kvůli výchovným problémům s dětmi a navozené nepohodě v rodině. Partnery v komunikaci jsou tedy děti, rodiče a učitelé mateřských, základních i středních škol. Hledání a zprostředkování smysluplné komunikace mezi všemi účastníky se zřetelem k jejich individuálním potřebám avšak s nutným respektem vůči společenským normám je pro mě zásadní. V rámci svého příspěvku bych se chtěla podělit o své vnímání rodiny v pracovní praxi v PPP. Přístup k rodině jako systému uplatňuji ve všech formách pomoci, od poradentství přes krátkodobou intervenci až po rodinnou terapii. Podělím se o své zkušenosti, jaké jsou výhody i nevýhody, s jakými potížemi se vyrovnávám. Seznámím kolegy s možnostmi, které v naší poradně aktivně využíváme. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
Mgr. Martin Leták Působí od roku 2016 jako psycholog a manželský a rodinný poradce v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Liberci. Předtím pět let pracoval na pozici psychologa v Dětském diagnostickém ústavu v Liberci. V letech 2013-2017 absolvoval Komplexní vzdělávací program v rodinné terapii psychosomatických poruch. Mgr. Lenka Polívková MBA Pracuje v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Liberci jako psycholog, manželský a rodinný terapeut a v soukromé praxi. Vede přípravy pro zájemce o náhradní rodinnou péči. Je absolventkou výcviku v KBT a mediaci. Dokončuje supervizní výcvik pro pomáhající profese. Cílem workshopu bude zamyšlení a reflexe nad současným postavením poraden a jejich dalším směřováním |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
Mgr. Aleš Neusar, PhD. Působiště:
Příspěvek se zabývá párovou terapií u deprese. První část se bude věnovat vlivu vztahů na depresi. Silně problémové partnerské vztahy mohou být kauzálním faktorem pro vznik deprese a také pro její chronifikaci. Což funguje samozřejmě i opak – podpůrné vztahy mohou mít pozitivní vliv u lidí s depresí. V druhé části se autor bude zabývat tématem, kdy může být párová terapie u deprese výhodná či dokonce výhodnější než individuální psychoterapie. Jde zejména o situace, kdy je deprese propojena s negativní vztahovou dynamikou a vzájemnou interakcí mezi partnery, což je poměrně častý jev. Párová terapie může být nicméně užitečná i v dobrých partnerstvích. Zmíněny budou také možná rizika či kontraindikace párové terapie u deprese (např. když se nepodaří prolomit diskurz, že jde „pouze o depresi“). Třetí část se bude zaměřena na samotnou párovou terapii deprese primárně z pohledu narativní psychoterapie. Autor bude odkazovat nejen na díla jiných autorů, ale zejména pak na své zkušenosti s páry, kde se vyskytla deprese, a také zkušenosti jiných odborníků, se kterými vedl rozhovory. [Odkaz na článek A.N. v časopise Psychoterapie o párové terapii deprese: https://doi.org/10.5817/PSY2023-2-4] Klíčová slova: párová terapie, narativní psychoterapie, deprese, pár, vztahy |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
PhDr. Blanka Pöslová Klinická psycholožka, psychoterapeutka a rodinná terapeutka, provozuji ambulanci PsychoCom Pardubice, kde zaměstnávám dalších 5 psychologů. V minulosti jsem pracovala v pedagogicko-psychologické poradně, v náhradní rodinné péči, v nemocnici. Vždy jsem preferovala práci s dětmi a rodinami, tomuto tématu jsem se věnovala i ve své přednáškové a lektorské činnosti. V roce 2020 vydala Grada moji knížku Tolerantní výchova. Mnoho let se angažuji ve Společnosti rodinných a systemických terapeutů SOFT. Aktuálně jsem rovněž výcvikovým lektorem Dialogického institutu pro psychoterapii. Na své pracovní 40-leté cestě jsem procházela různými stanovišti, od klasické diagnostické psychologie v poradenském zařízení, přes potřebu a touhu obohatit psychologii o psychoterapeutický rozměr. Ve školství byla psychoterapie tehdy spíše na okraji, nicméně aktivitě se meze nekladly a mohli jsme si mnohé vyzkoušet. Pro mne to byly důležité zkušenosti, bez kterých bych si netroufla po 20 letech přestoupit do zdravotnictví, přes všechny atestace a povolení se dopracovat ke své zdravotnické ambulanci, kde konečně dělám tu vysněnou a milovanou psychoterapii na plný úvazek. Se svými zkušenostmi a nastavením jsem přijímala klienty s těžkými diagnózami, které vyžadovaly dlouhodobou psychoterapii. Můj diář byl nejméně na půl roku zcela zaplněný, práce mě nesmírně těšila, ale taky vyčerpávala. A pak tím vším zamíchala covidová doba. Pro psychology a psychoterapeuty ještě větší žně, ještě větší tlak. Tlak i na můj zaplněný diář. Přidávala jsem, co se dalo. A když se nedalo, tak jsem aspoň telefonovala nebo psala. A záhy poznání, že tudy cesta nevede. Nemohu přidávat, musím změnit systém. Inspirací mi byla další dlouhá pracovní zkušenost s konziliárními konzultacemi na dětském oddělení Nemocnice Pardubice. Po dohodě s pediatry našeho okresu nabízím jednorázové konzultace pro rodiny s dětmi také u sebe v ambulanci a tím jsem z ucpaného systému učinila více průtokový systém. Můj „pozoruhodný zážitek“ je, že nabídnout včas jednu schůzku (ve které zapínám všechny své radary a nasazuji všechny svoje brýle) může být velmi prospěšné, že pojmenování problému může být pro mnohé rodiny důležitým bodem v hledání jiné a zdravější cesty. Chci se podělit o tyto zkušenosti s kolegy psychology a psychoterapeuty. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
MUDr. Michaela Ročňová Svou ambulantní praxi jsme zahajovala před 20 lety, práci v začínající ordinaci praktického lékaře pro dospělé jsem doplnila výcvikem v rodinné terapii psychosomatických poruch v Liberci. Mám velmi rozsáhlou klientelu, v péči mám celé rodiny, ikdyž v ordinaci pracuji individuálně. Abych se mohla více věnovat psychosomatice a rodinné terapii, založily jsme s kolegní v roce 2017 Psychosomatické centrum Praha, kde se psychosomatickým klientům a rodinám věnuji. Všechny moje praxe mi dávají určitý úhel pohledu, který přenáším z jedné do druhé a chci se s Vámi o tyto moje zkušenosti podělit ve svém příspěvku. V přednášce a následné diskuzi bych se ráda zamyslela nad tématem, jak nás ovlivňuje naše vzdělání a zkušenost v našich praxích. Moje vzdělání je primárně medicínské, nejdelší praxe v ordinaci praktického lékaře. Část svého pracovního týdne pracuji jako rodinný terapeut. Část pracovního týdne jsem tedy odborníkem napříč medicínou, jako rodinný terapeut naopak z této role vystupuji. Kromě zamyšlení, co nám, nese pozice odborníka a co naopak nestranný postoj terapeuta a zda se dá obojí dobře využít v obou pozicích doplním o zkušenosti s využitím somatického příznaku jako obrazu a vodítka do terapie i klasické léčby. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
Mgr. Eliška Rothová Jsem psychoterapeuticky zakotvená v systemice (ISZ) a biosyntéze (ČIB), využívám znalosti a zkušenosti s videotréninkem interakcí (SPIN). V posledních letech mě obohatila především práce se sny, imaginací a životními scénáři v dlouhodobé skupinové práci u dr. Ivy Veltrubské. Oslovila mě práce s pískovištěm u dr. Aleny Vránové, kterou ráda využívám. Věnuji se terapii individuální, rodinné a párové již devátým rokem v CPSP SK Beroun. V soukromé terapeutické a supervizní (ČIS, SPIN) praxi pracuji již přes dvacet let. V minulosti jsem dlouhodobě pracovala v rané péči – poradenství pro rodiny s dítětem s postižením, v azylových domech pro matky s dětmi, jako videotrenérka pro práci s rodinami (SPIN) a asistenty ve školách (Rytmus). Lektorovala jsem ve výcviku VTI a při výuce individuální supervize na FHS. Práce s tělem, se sny a imaginací jako zdroj reflexe, sebereflexe a kreativity. Co nám pomáhá vědomě se propojit s procesem klienta? Vnitřní a vnější pozornost terapeuta a zaměřené vnímání procesu klienta, rezonance. Zpomalení procesu, zpomalení pohybu, prohloubené prožívání. Vnímání dechu a energie. Pevný postoj terapeuta a zároveň schopnost být v pohybu. Vnímání problému v těle, imaginace a externalizace. Destruktivní a posilující vnitřní obrazy. Sen jako zdroj při hledání cesty ke změně vnitřního nastavení. Sdílení zkušeností, kazuistických momentek a cvičení pro práci s tělem. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
Mgr. Milan Stiburek Jako psychoterapeut pracuji od roku 1990. Nejdříve ve Středisku pro mládež, pak v Sanatoriu Fokus, nyní jsem členem týmu Psychosomatické kliniky v Praze na Břevnově. Současně, a nyní převážně, ve své soukromé praxi. Dělám individuální terapie, párové terapie, dříve jsem pracoval i s rodinami, vedu skupinovou terapii a artetereapeutickou skupinu v rámci stacionáře na Psychosomatické klinice. Zhruba třetinu mé práce tvoří týmová a individuální supervize a mentoring. Jsem členem týmu Výcviku integrace v psychoterapii, výcviku zaměřeného na hledání vlastního terapeutického stylu a výcvikovým supervizorem INSTEP. Pracoval jsem ve výboru a nyní jsem členem odborné rady ČAP, kde se zaměřuji na podporu začínajících terapeutů – mentoring, na spolupráci s instituty a na rozvíjení diskuse o etice v psychoterapeutické práci. Inspirací a teoretickým zdrojem jsou pro mě psychodynamické a humanistické – na vztah zaměřené přístupy a kamarádi. Tuším, že to není název workshopu, který má potenciál vzbudit velké nadšení. Ale přesto bych to chtěl zkusit. Trochu mě štve zmatek okolo toho jak se ty dvě slova používají. My děláme tohle, neděláme tamto, případně jedno je víc, druhé míň. Já to vnímám spíš jako levou ruku a pravou ruku při práci s klienty. A je dobré (a etické) vědět co zrovna dělám a proč. Z čeho vycházím teoreticky a jakou roli v tom hraje moje osobní zkušenost a vědomé či nevědomé přesvědčení.Nečekejte odpovědi, spíš otázky, ale mohlo by to být zajímavé. Prosím, připomeňte si nějakou svou kazuistiku se kterou byste mohli pracovat (sami pro sebe, ne pro prezentaci). A kdybyste se chtěli připravit teoreticky a měli možnost, podívejte se na knihu Kurta Ludewiga: Systemická terapie, Základy klinické teorie a praxe, str. 23 Orientace léčení a str.82 Základní druhy klinické pomoci. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
MUDr. Pavel Turčan, PhD., FECSM Pracuji v ambulanci sexuologie a andrologie v Centru MEDIOL s.r.o., Olomouc, kde jsem rvněž vedoucím lékařem centra. Oboru sexuologie se věnuji v plné jeho šíři a v praxi se snažím o prosazování nejmodernějších přístupů a postupů do péče o pacienty. Poměrně značnou část mé klientely tvoří transgender lidé, dříve označováni jako transsexuálové. Mým základním oborem je gynekologie a porodnictví, v němž mám mnoholetou praxi. Jsem členem mnoha odborných našich i zahraničních odborných společností, jsem místopředsedou Sekce gynekolgické sexuologie při ČGPS ČLS JEP a dále jsem rovněž členem výboru Sexuologické společnosti a Sekce dětské sexuologie a členem výboru České menopauzální a andropauzální společnosti. V přednášce se chci zaměřit na aktuální informace ohledně transgender a gender rozmanitých lidí (gender variant), včetně nebinarity, která se zdá být zcela novým fenoménem. Gender ale není čistě binární, stejně tak jako to je i v otázce sexuální orientace. Moderní přístup v péči o LGBT+, zvláště pak T+ lidi nám poněkud nabourává naše dosavadní pojetí genderu a přístupu v péči o lidi s gender dysforií. Prostor budeme věnovat i případným možnostem detranzice. Rovněž se chci zaměřit na spolupráci psychologa a lékaře, jelikož právě tato má v péči o translidi a gender nekonformní lidi zásadní význam. V rámci přednášky bude i prostor pro diskusi. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
PhDr. Jan Vančura, PhD. Vyučuje na Caritas VOŠ sociální v Olomouci psychologii, patopsychologii, teologii těla, aj. Více než 20 let se věnuje psychologickému poradenství, např. v Manželské a rodinné poradně Bethesda v Brně nebo jako školní psycholog. Pracovní inspirace dlouhodobě nachází v logoterapii, dynamicky orientované psychologii, otevřeném dialogu a dalších směrech a školách, které poskytují prostor vnímat člověka jako bytost společenskou, obdařenou talenty i nedostatky, povolanou k radosti ve společenství, ale i k zápasu o integritu a růst. Ve workshopu si představíme potenciál odpuštění pro osobní integritu a zdraví, důvody pro rozhodnutí odpustit a nejobvyklejší překážky v procesu odpuštění. Budeme se zabývat psychologickými předpoklady a podmínkami odpuštění, a také způsoby, jak tyto proměnné ovlivnit (práce na emoční rovnováze, práce na postojích a pravidlech, které nám slouží jako psychologické obrany aj.) Seznámíme se s několika technikami využitelnými při práci na procesu odpuštění. Účastníci budou pozváni vyzkoušet si některá cvičení na sobě a ke sdílení v malých skupinkách. Odpuštění nepředstavuje zkratku nebo rychlé řešení náročných situací. Luskin (2001) chápe odpuštění jako naučitelnou dovednost, která napomáhá fyzickému i psychickému zdraví. Znalost procesu odpuštění se tak může stát užitečnou výbavou pracovníků v pomáhajících profesích. |
AUTOR:
ABSTRAKT:
|
MUDr. Veronika Zagatová Jsem dětský a dorostový psychiatr, rodinný terapeut a DBT terapeut. Pracuji v dětské psychiatrické ambulanci v Písku a také v dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech, kde se podílím na programu DBT pro emočně nestabilní adolescenty. Zároveň jsem mámou čtyř dětí od 12 do 19 let. V dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech byl v roce 2022 zaveden intenzivní terapeutický program pro hospitalizované adolescenty založený na dialektické behaviorální terapii. Program je určený pro dospívající, kteří mají obtíže se zvládáním emocí, sebehodnocením, nedaří se jim ve vztazích, objevuje se u nich sebepoškozování a sebevražedné myšlenky. Během 7-8 týdnů se v průběhu hospitalizace učí, jak s těmito obtížemi pracovat. Část programu je určena také pro jejich rodiče, kteří se účastní skupin pro rodiče. |